15. Květen 2019

Vladimír Cichy: Vždy jsme byli světoví

Automobilka ŠKODA AUTO sehrála v životě Vladimíra Cichyho zásadní roli. A i když je dnes oficiálně na penzi, stále se aktivně do chodu společnosti zapojuje.

ŠKODA AUTO byla vaším jediným celoživotním zaměstnavatelem. Co vás sem přivedlo?

Narodil jsem se ve východních Čechách, ale od druhé třídy jsem žil v Brně, kam jsme se s rodiči přestěhovali. Na Moravě jsem na střední škole vystudoval strojařinu. Byla to čistě moje iniciativa, rodiče vlastně ani netušili, kam jsem se hlásil. Poprvé jsem se dostal k soustruhu, seznámil se s technickým kreslením a podobnými věcmi. V roce 1970 jsem absolvoval Strojní fakultu na vysoké škole v Brně.

 

Co vás později přivedlo do Škodovky?

Věděl jsem, že chci žít ve svém rodném kraji.  Stále jsem jezdil k babičce na Rychnovsko a během studia se tady seznámil se svou manželkou.  Na jaře roku 1970 mě provedli škodováckou svařovnou v Kvasinách, která na mě udělala obrovský dojem. Navíc to byl v té době jediný strojírenský závod, kde bych mohl pracovat. V listopadu téhož roku jsem do Škodovky nastoupil.

 

Co všechno jste zde dělal?

Začal jsem praxí ve výrobě náhradních dílů. Už po dvou měsících jsem přešel do konstrukční kanceláře technického rozvoje. V tomto oddělení jsem strávil asi pět let. Poté jsem dělal energetika vodohospodáře.

S kolegou jsme navrhli podvěsný dopravník pro budoucí vozy, který se používal až do roku 2000.

Do technického rozvoje jsem se vrátil jako vedoucí a zůstal až do přelomu let 1989 a 1990.  Chtěl jsem v této oblasti být i nadále, ale majitel, který získal továrnu v restituci, mi nabídl místo personalisty. Tam jsem strávil rok. Škodovku převzal Volkswagen a personalistika se ve firmě začala modernizovat. Spolupracovali jsme s německými trenéry, začali jsme se seznamovat s cizími pojmy jako je  brainstorming apod. Tehdy to pro nás bylo něco naprosto nového.

Poté jsem působil na vyšší pozici v personálním oddělení přímo v Mladé Boleslavi. Pět let jsem měl na starosti náborový marketing a projekt zdravotní pojišťovny ŠKODA. Pro mě, člověka technického oboru, to bylo něco neskutečného. Cílem naší práce bylo dostat firmu jako zaměstnavatele do širokého povědomí. Pak jsem nastoupil jako šéf personalistiky do závodu v Kvasinách. Zde jsme se starali i o ochranu závodu.

 

Je vůbec možné srovnávat dřívější dobu se současností?

V technické oblasti jsme na tom byli dobře, i když jsme neměli kontakt se západem. V personalistice jsme ale začínali opravdu od nuly. Nejdříve jsme komunikovali zejména s absolventy středních a vysokých škol. Později jsme řešili i základní školy.

 

Jak vnímáte ŠKODA AUTO dnes?

Výborně a jsem rád, že jsem stále součástí. Pracuji jako průvodce po závodu. Mladým lidem vlastně stále ukazuji, že by Škodovka mohla být dobrým zaměstnavatelem i pro ně. V Kvasinách se exkurze po výrobě pořádají teprve od loňského roku, ale už nyní je jasné, že to byl dobrý nápad.  Máme velmi dobré reakce od všech generací.

 

Čemu se věnujete ve volném čase?

Škodovka je moje srdeční záležitost, ve volném čase se věnuji renovacím veteránů. Vše si dělám sám. Mám například Popular Roadster z roku 1938, na jehož podvozku a motoru jsem strávil asi šest let. Dostal jsem za něj cenu za nejlepšího veterána, kterou předával člen představenstva ŠKODA AUTO pan Oeljeklaus. Chtěli ho i vystavit v muzeu, ale já s ním chci jezdit. Ještě u mě v garáži čeká na rekonstrukci Rapid z roku 1937 nebo Felicia z roku 1961. Moderního auta si dnes už nikdo nevšimne, ale veteráni mají pořád něco do sebe.

A čím jezdíte běžně?

Mám dva roky starou Fabii a taky Octavii z roku 2001. Tou vozím převážně jen dřevo na chalupu a používám ji jako tahoun.

Kam se podle vás místní region díky automobilce posunul?

Rýpalové se najdou vždycky, ale kdyby nebylo ŠKODA AUTO, nebylo by tady nic. Kovodružstvo by skomíralo, v textilu už nejsme schopni konkurovat východu a tak dále.

Naše generace obstála, firmu jsme všichni společně dovedli tam, kde je dnes. Jsme na slušné úrovni a dokázali jsme našimi auty vzbudit zájem i u západních firem – jako jediná země z těch za železnou oponou.

Dříve bylo Rychnovsko chudý kraj, ale dnes je radost se dívat kolem. Škodovka má podle mě naprosto zásadní vliv na rozvoj regionu.

Nastavení cookies

Uložení preferencí uživatele napříč webovými stránkami
Statistika a analýza chování uživatele
Oslovování s nabídkou produktů a propojení se sociálními sítěmi
Uložit nastavení

Tato stránka používá cookies. Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro účely uložení preferencí uživatele napříč webovými stránkami, statistiku a analýzu chování uživatele, oslovování s nabídkou produktů a propojení se sociálními sítěmi.