Koncepční vývoj stojí na úplném počátku vývoje produktu. Společně s designem definuje, jak má automobil vypadat, co má splňovat a co nového má přinést. O tom, jaký je tým v Technickém vývoji ŠKODA AUTO, a co všechno obnáší práce koncepčního vývojáře interiéru vozu, jsme se bavili s Tomášem Smilkem. Ten má na starosti koncepty interiéru vozu, zejména prostor řidiče a spolujezdce. Jak se mu daří skloubit práci vývojáře s (doslova) mořem koníčků?

• Tomáši, o čem je Vaše práce?

Zajišťuji především to, aby byl kokpit vozu kombinací atraktivního designu a maximální funkčnosti. Společně s kolegy i z jiných oddělení hledáme ideální cesty, jak propojit vůz s člověkem. Usilujeme o vytvoření místa, které je atraktivní, kde je vše potřebné na správném místě a které je zároveň dokonale funkční.

• Dříve jste pracoval na dimenzování zadní části vozu. Co Vás vedlo k tomu, abyste „změnil stranu“?

Naskytla se mi možnost pracovní rotace, a tak jsem se v rámci pracovní náplně dostal třeba na pracoviště, kde se stavěly a zkoušely prototypy. Je skvělé, že Škodovka rotace umožňuje – hodně mi to pomohlo rozšířit si obzory i znalosti a vyzkoušet si něco jiného. Ale jak to tak bývá, toužil jsem si obzory rozšířit ještě víc, a tak jsem se sice vrátil zpět do oddělení koncepčního vývoje, ale do jiné části vozu, která mě zajímala. 

• Jaký je to pocit, když pracujete na něčem, co zbytek světa uvidí až za několik let?

Vidět přímo pod pokličku je neuvěřitelné zajímavé! Ale co je nejdůležitější – vždy, když nějaký projekt tvoříme, dáváme do toho i kus sebe, proto je úžasné, když auto poprvé vyjede na silnici. To napětí!

• Mluvíte v množném čísle. Jaký je Váš tým?

Jsme kolektiv deseti lidí, kteří se vzájemně doplňují a tvoří tak opravdu skvělý tým. Všichni jsme „autaři“ se spoustou dalších zájmů – jeden kolega se zajímá o interiérový design, jiný zase podobně jako já sbírá starší vozy. Máme i fandu do IT, nebo kolegu, který rád přestavuje motorky. S pár kolegy jsme nedávno sehnali pronájem dílny, kde se chceme svým koníčkům věnovat a vytvořit si takovou stylovou „Car and Coffee“ garáž.

Momentálně k nám sháníme kolegu či kolegyni. Vizionáře, který by rád přemýšlel nad možnostmi zlepšení stávajících Škodovek, a který by měl inciativu své koncepční nápady zakomponovat do úplně nových modelů.

• Zdá se, že Vaše práce je velmi náročná, zároveň ale mluvíte o volnočasových aktivitách. Jak moc se Vám daří skloubit pracovní a osobní život?

Práce je spíše nebezpečná! Pokud vás baví tak, jako mě, dokáže vás úplně pohltit. Když jsem nastoupil, chtěl jsem v práci být co nejdéle, protože prostě chcete dělat co nejlepší auta. Časem jsem sám sobě musel nastavit limity. Naučil jsem se pracovat efektivněji a vytvořil si prostor pro koníčky. Kompromis tam je, ale vždycky se to dá zvládat. Zrovna před rokem jsem začal trénovat malé fotbalisty, na které si čas pokaždé rád najdu.

• Je i něco dalšího, čím si „dobíjíte baterky“?

Kromě již zmíněného fotbalu s dětmi je to třeba lezení, které mě chytlo před dvěma lety. Také rád běhám, u toho si vždy vyčistím hlavu.

Dále velmi rád cestuji. V rámci pracovních cest jsem se dostal třeba do Barcelony, která mě úplně uchvátila. Plánuji navštívit největší světový veletrh spotřební elektroniky CES v Las Vegas a také jsem propadl surfování. Je úžasné jet v únoru na dva týdny za teplem a chytat vlny. Když čekáte v oceánu na vlnu při západu slunce, je to velmi silný moment a naprosto nepopsatelný pocit. Moc se mi líbila oblast Indonésie – můj favorit je Bali, kde se mi paradoxně surfování nedařilo tak, jako třeba v Karibiku. Příští výlet pak plánuji na Filipíny.

• Jaké je to „nej“ místo, které jste zatím navštívil?

Úžasná je Srí Lanka, a to nejen na surfování. Během pobytu jsme zdolali její nejvyšší bod – Adamovu horu. Na vrcholu se nachází malý chrám, který je poutním místem 4 náboženství. Bylo to neskutečně zajímavé místo, kde se setkávají různé kultury, ale přitom se k sobě chovají přátelsky bez ohledu na kulturu, oblečení nebo vyznání.

• Takže work-life balance existuje?

Ano, existuje. Je to jen o tom si to správně nastavit. Mě to navíc k autům opravdu táhne, sbírám i veterány. Tím, že jsem od mala trávil čas v otcově autodílně, mě baví i fyzická práce na nich, a tak jsem začal sbírat vozy italské značky Alfa Romeo, která mě uhranula už v dětství. Před deseti lety jsem koupil první auto, a teď už mám v garáži čtvrtého veterána, kabriolet z 85. roku, což je trochu magické, jsme totiž stejně staří.

Také by se vám líbilo pracovat v technickém vývoji ve ŠKODA AUTO? Vyberte si pozici podle svých představ na skoda-kariera.cz/vyvoj a přidejte se k nám!