23. Května 2017

Žaneta Gal: Ráda jezdím s bobinou

Dnes se hodně mluví o rovnoprávnosti žen a mužů, často v souvislosti s pracovními pozicemi nebo ohodnocením. S jednou z žen, jež se nebojí práce, která je pojímána spíše jako mužská, ani nemá problém pracovat v převážně chlapském kolektivu, jsme se potkali. Jmenuje se Žaneta Gal a pracuje ve Škodovce v Kvasinách jako operátorka logistiky.

Žaneto, nemáte zcela obvyklé české příjmení. Znamená to, že máte nějaké předky, kteří nejsou z našich luhů a hájů?

Ne ne, o nikom takovém nevím. Snad jeden z předků byl z galské vesnice někde v Armorice (smích). Vzhledem k tomu odkud pocházím, mám spíš spojení s Polskem. S manželem jsme do východních Čech přišli za prací z Moravy. Já jsem z Frýdku Místku, on pochází od Znojma. A za mým jménem nehledejte nic exotického. Mám ho po manželovi, jen jsem požádala úřady o odstranění –ová.

Proč jste odešli z Moravy?

Jsem v Kvasinách díky manželovi. Oba už léta pracujeme v automobilovém průmyslu. Já byla 13 let v jedné firmě ve Frenštátu a už jsem se cítila vyhořelá, nespokojená s tím, co dělám. Potřebovala jsem změnu. Manžel tajně zareagoval na inzerát práce v ŠKODA AUTO. Poslal životopis a oni se mu ozvali, že mají zájem. Manžel měl podmínku, že bude ve firmě pracovat jedině, pokud tam nastoupí i partnerka. Nebyl to problém, tak jsme si udělali výlet do východních Čech. Měli jsme ve Škodovce pohovor s náboráři, pak úspěšně prošli lékařskou prohlídkou. Řekli, že můžeme okamžitě nastoupit. A tak tu od září loňského roku žijeme a pracujeme.

Jste operátorka logistiky, co si pod tím můžeme představit?

Je to vlastně vše spojené s řešením skladových zásob a jejich správnou distribucí – v čase i obsahově. Na začátku jsem vyskladňovala, ale od listopadu řídím zavážející vozík, takzvanou bobinu. Zavážím materiály na linku, například volanty, airbagy, světla, chladiče, klimatizace, skla … Už při nástupu jsem říkala, že bych s bobinou chtěla jezdit. Pak jsem o to poprosila vedoucího. No, vlastně jsem ho tím otravovala neustále a nakonec mě vzali … Člověk za svými sny musí jít a nenechat se odbýt.

Vyžaduje vaše práce nějaké speciální školení nebo kurz?

Když jsem nastupovala, musela jsem mít řidičák B. Intenzivním školením jsem prošla hned při nástupu. Přeškolování probíhá každý rok..

Co je na vaší práci náročné?

Vlastně náročná není ani tak ta technická stránka mé práce, jako je řízení a obsluha bobiny, ale komunikace s lidmi. Snažím se jim vyjít vstříc, jsem usměvavá, ale když se někdo špatně vyspí, pak může být „veselo“ (smích). Moje práce je hodně samostatná, ale i tak jsem součástí týmu. S některými kolegy se potkávám i mimo práci. S jednou kolegyní chodím cvičit, teď plánujeme jít do bazénu a s druhou se chystáme podívat do Hradce Králové. Také jsme byli s manželem a kolegy na pivku.

Náročný je směnný provoz. Nejméně ráda mám odpolední směnu. Dopoledne rychle uteče, pak jdu na odpolední a vlastně v tom dni nic kromě práce nezvládnu. Ale oceňuji, že nám ve Škodovce vyšli vstříc a máme s manželem stejné směny. Takže když máme volno, můžeme být spolu. To byl i náš požadavek při nástupu do Kvasin.

Máte nějaké profesní plány v rámci Škodovky?

Zatím jsem o tom neuvažovala. Mám ráda to, co dělám. Ale určitě bych nemohla dělat parťáka nebo mistra. Jsem velký pedant, mám velké nároky na sebe i ostatní. V práci neumím dělat kompromisy. A to by nedělalo dobrotu. (Smích). Ale když o tom teď tak uvažuji, možná by mě bavilo dělat testovací jízdy.

Pracujete ve Škodovce. Jaké máte auto?

(Smích) Žádná škodovácká značka to není. Zatím nám ještě slouží to naše stávající vozítko, ale do budoucna přemýšlíme o firemním pronájmu auta, protože podmínky jsou pro zaměstnance opravdu výhodné. Líbila by se nám ta nová oktávka, ale budeme spíš bychom si pořídili Fabii combi.

Jaká ze značek, které se zde vyrábí, se vám líbí?

Samozřejmě se nám hodně líbí Kodiaq. Taky Superb.

A co náš kraj?

Uchvátila nás zdejší krajina, příroda. S manželem hodně jezdíme na výlety. Už jsme viděli Zemskou bránu, byli jsme v Opočně, Babiččině údolí, Častolovicích, na Ostaši, v Jizerských nebo Teplických skalách. Navštívili jsme Neratov, Potštejn, Orlické hory. V Deštné jsme objevili horu Špičák, odkud je nádherný výhled na Sněžku. V Kvasinách jsme prošli stezku Běla.

A je něco, co Vám tady naopak chybí?

Tady v blízkém okolí bychom uvítali více kulturního vyžití a příjemné posezení, buď u vínečka nebo dobrého jídla. Chybí nám možnost dát si někde dobrou kávu, horkou čokoládu, zákusek.

Jak jste se u nás zabydleli?

Nejdřív jsme bydleli v penzionu v Deštném. Stále jsme hledali pronájem s podmínkou, že s námi může bydlet náš pejsek. Nebylo to jednoduché, ale nakonec jsme sehnali garsonku přímo v Kvasinách. Moc se nám tu líbí, ale přece jen jde o jeden pokoj. Rozhodujeme se, co dál. Škodovka poskytuje bezúročnou půjčku na bydlení až půl milionu, tak přemýšlíme, že bychom se zde usadili nastálo.

Jakého psa máte?

Je to papírový pejsek, ruská barevná bologna. Je malinký, má jen 20 cm v kohoutku. Děláme s ním agility. Je to něco jako parkúr pro koně ale v menším provedení. Kromě přeskoků překážek pes také probíhá tunelem nebo běhá po kladině. Jeho páníček mu dává povely, kudy má běžet. Je skvělé, že přímo v Kvasinách je klub Psí škola Rarášek, kde agility trénují.

Máte nějaké koníčky?

Úplně jsem propadla antigravity. Jde o speciální cvičení, kdy se zavěšujete do látek tzv. hammocků. Jde o dokonalý trénink, kdy dochází k 3D pohybu, v kterém se propojují prvky jógy, fitness, pilates a tance. Hammock odlehčuje tělo od podložky, dobře působí na klouby. V budoucnosti bych si ráda udělala na antigravity kurz a věnovala se tomu intenzivně. Bohužel tady v okolí jsem tento typ cvičení nikde neobjevila.

Manžel maluje. Na Moravě měl už mnoho výstav. A tady v Čechách bude mít v září výstavu v Hradci Králové.

Děkujeme za rozhovor!

Žaneta si umí jít za svým snem. Máte to stejně?